Forum

Menší fotogalerie. :)

www.facebook.com

A co že to předvedl Steve Vai? Ta SMS mě navnadila... :-)

Prečo tam nie je Bri?

2: Co by tam dělal? :)

3. hral na gitare a spieval, mozno ze by aj zatancoval :D

Pri vsi ucte k Brianovi - ti panove, co tam hrali, jsou uplne jina liga. Jina generace kytaristu, takze predvadej veci, ktery Brian asi v zivote nikdy ani nezkousel a asi by si vykloubil vetsinu prstu na rukou, kdyby se pokousel drzet krok.... :) Na jeho miste bych se o to radsi ani nesnazil. :D

Morse - nejpřirozenější projev
Vai - nejdynamičtější show
Satriani - lehce utahané, čekal jsem víc energie a tvrdší styl

Rozhodně dobře investovaných směšných osm stovek... to je tak polovina ceny běžného koncertu.

www.youtube.com

G3 + Al Di Meola.

Konečně vím, kdo byl ten čtvrtej kytarista :)

8:
Jak to vypada s bootlegem? O:-)

9. Zrovna uploaduju lehce remasterovaný audio na Google Drive, pokud se to podaří, pošlu ti přes FB odkaz. S dělením do tracků jsem se nemazal :-)

Ad Brian - To je náhoda! Takhle se nedávno vyjádřil Steve Vai:
""Oh my gosh, that was another pivotal moment. Queen – for me – is the most unique rock band in history. I love Deep Purple, Zeppelin and all those rock bands from that time but nobody sounded like Queen and nobody could sound remotely like that. There was a magic to them – almost like the band was blessed with something. That band was such a perfect storm because with Freddie Mercury, how could you even quantify his confidence? You couldn’t – it was boundless and he just expressed that constantly in the music. The way Brian May approached the guitar was absolutely unique. You can compare me to other guitar players, you can compare Page to other players but you can’t compare Brian May to anybody because his touch on the instrument had a life of its own and the way that he heard the songs and was able to apply this unbelievable touch to serve the song – as opposed to just saying ‘here’s a guitar solo’ meant he was the sound of Queen. In fact everyone in that band was the sound of Queen. When Queen II came out it was the most musical, aggressive rock record of that period, for me."

(zdroj: brianmay.com)

11:
A to je nejak v rozporu s tim co pisu? :D

Ja taky nechapal tvrzeni nekterych "fans" o tom, ze Steve Morse je v DP vlastne "nevyuzitej", protoze v nich nehraje na hranici svejch schopnosti. Kdyz hrali On The Pipe, tak mi doslo, co je tim mysleny. :) Stejne tak, jak mam rad Rogera Glovera, tak tusim, ze kdyby mel stat na jednom podiu s Davem LaRue, tak to pro nej nedopadne zrovna dobre. :) A jak nekteri blazni tvrdi, ze Blackmore by zfouknul z podia kazdyho kytaristu, myslim ze kdyby tam nahodou vlezl, tak ma depku z tech tri on. Docela jsem byl rad, ze tam prisli soudny lidi, kteri sami uznali, ze s Morsem DP vyhrali loterii.... :D To je proste jako srovnavat fotbalisty ze sedesatych / sedmdesatych let s dnesnima a predpokladat, ze by s tehdejsi hrou dneska obstali....

Nejvyšší liga mezi kytaristy jsou pro mě ti stylotvorní, mezi ně patří i May a Blackmore. Až za ně řadím špičkové řemeslníky, jakými bezesporu jsou Vai, Satriani, Morse.

13: Souhlasím. Uznávám sice všechny geniální muzikanty, kteří jsou technicky dokonalí, rychlí, přesní, ale celkově mám raději ty, kteří hrají více od srce. Méně not za vteřinu, větší prožitek a cit. Brianovu kytaru si prostě nesplete nikdo, kdo se trochu orientuje v rockové muzice. Má specifické postupy, jak nahrává a jakým způsobem funguje jeho kytara v různých skladbách, nemluvě o tom úžasném zvuku. Jeho riffy jsou většinou jednoduché a chytlavé, typické je jeho využívání vrstvených harmonií v sólech a některých doprovodech. Jeho síla je sice především ve studiovém hraní, i to se však počítá a pro mě osobně to je a vždy bude kytarista No.1.

12: Ne, netvrdím, že to je v rozporu. :-) Jen jsem to zahlédl na Brianově webu a okamžitě se mi vybavilo tohle vlákno, tak jsem to sem mrsknul. ;-)

13: Jsou skladatelé a jsou hráči. Někdo se víc prosadí v jedné disciplíně a někdo v druhé. Svět si obvykle pamatuje ty první a má je radši. To tak je. :-)

14: Když se řekne kytarista obvykle se myslí, že ten človek vládne technikou. A že zvládne spoustu rozdílných technik. Pokud by jsi chtěl napsat No.1 musel by jsi napsat kytarista-skladatel. Existuje spousta tytaristů, kteří Briana v pohodě dají, což znamená, že se naučili jeho styl, což znamená, že museli odložit svoji vrozenou techniku a naučit se jinou. Takže jsou technicky lepší.

To není o kytaristech skladatelích, to je o stylotvornosti jejich hráčské techniky, nových zvucích, timingu, způsobu tvorby tónu, atd. Stylotvorný kytarista dokáže vymyslet nový kytarový zvuk, postup, dobrý řemeslník tyto zvuky umí následně nadřít.
Rockovými kytarovými stylotvornými novátory byli a jsou: Jimi Hendrix, Hank Marvin, Eric Clapton, Peter Green, Carlos Santana, Jimmy Page, J.J. Cale, Eddie Van Halen... a pár desítek dalších. Jejich osobitý projev pozná i nekytarista.

Příspěvek naposledy editován 06.08. 2012 16:28

17:
V tech stylotvornych prikladech jsi zapomnel na Scotty Moora a Jamese Burtona. :)

Jinac - vidim to trochu jinak - vim, ze bez Blackmora by nikdy nebyl Malmsteen apod. Ale stejne tak vim, ze Blackmore i Page jsou jako kytaristi "prasata" - Page zejmena, kdyz byl ozralej (a tak hral bohuzel VELMI casto), Blackmore zejmena, pokud se mu nechce hrat (coz bylo od osmdesatych let taky hodne casto...). A skutecne - ja se hrozne omlouvam, ze to reknu - kor takhle cerstve po koncertu, ale nevidel jsem nikdy live lepsiho kytaristu, nez je Vai.... Sorry Ericu, ale jsi "pouze" Slowhand. :) A mimochodem k ty stylotvornosti - ono je to hrozne jednoduchy, kdyz vliv elektricky kytary zacal nekdy ve 40. letech a skutecny prukopnictvi a skutecni prvni "virtuozove" prisli az v sedesatkach.... A bohuzel, ti virtuozove ze sedesatek proste logicky dosahli spicky svy doby, kterou dalsi rozvijeli - stejne tak je u mne (!) SRV jako kytarista mnohem vys nez Hendrix.... a to i v hendrixovkach, napr. Little Wing od SRV je... no - proste takhle to asi Hendrix chtel a nepovedlo se. :D

Příspěvek naposledy editován 06.08. 2012 19:41

17. A ešte Bri.

V těch příkladech jsem neuvedl desítky dalších stylotvorných kytaristů. Pro mě jsou to ti praví kytaroví umělci. Sebezručnější rychlomalíři nikoliv. Tak to vnímám já...

20:
Ona se nabízí otázka, kdo je to stylotvornej kytarista. Vaiova "sedmá struna" a skutečný mistrovství s tremolem je, nebo není stylotvorný? :))

Tady jde o to, že ad absurdum - stylotvorným kytaristou je i Chuck Berry, ale z dnešního pohledu jeho hru nikdo vážně už snad nebere. :)

Vrcholný stylotvorný kytarista je ten, jehož hru snadno rozpozná i nekytarista. Jinými slovy: vytvořil svůj styl. Technické dovednosti se stylotvorností nesouvisí. Mezi stylotvornými kytaristy jsou umělci jednoho tónu, škobrtálci i techničtí mistři.

22:
A presmyckou receno - nemeli by mezi temi vrcholnymi stylotvornymi kytaristy byt technicti mistri? :)

Andrea odpusti - Maye jsem videl 2x - a radim ho nekam k prumeru toho, co jsem mel aspon ja moznost videt. On "Brian May v letech 2005 a 2008" a "Brian May v roce 1977" je preci jen znacny rozdil.... A ted do me i vsichni ostatni.... :D

Příspěvek naposledy editován 06.08. 2012 22:11

Obdivujem každého gitaristu, lebo ja na gitare viem zarať iba Metallicu a to len jednu krátku pieseň :D

22. Jasně takže tam patří i Říha z Katapultu. Já bych to stou stylotvorností jak to říkáš ty moc nepřeháněl. Totiž platí obecně třeba i ve sportu v malování toto. Někdo má svůj styl a ten je jeho, i když je vlastně technicky nedokonalý. Když to vezmu ad absurdum tak stylotvorný je ten co se naučil jen to svoje a byl líný se dál rozvíjet. Nebo kdo prostě nadřel nejakou techniku v podstatě s drobnýma chybama, ale protože byl dobrý skladatel, tak dokázal využít svoje dispozice a byl dobrý. Totiž třeba ve skladatelství pokud umíš všechny techniky, tak máš mraky možností a vlastně obrovký problém se rozhodnout co máš dělat. Ale když jsi omezen nějakou technikou tak makáš na tom, aby tvořené dílo bylo k světu. A tím že je to k světu a lidem se to bude líbit se stávaš stylotvorný. A vlastně nemusí to být dokonalé.
Samo že stylotvorný je i špičkový kytarista, který umí 100 stylů, ale preferuje to co je jeho naturelu nejbližší a v tom vydává naprostou většinu své produkce a to ať ji složil sám nebo hraje cizí skladby.

23: a tak receno - neměli by mezi těmi vrcholnými stylotvornými kytaristy být i ti, co jsou třeba i gramlaví ale namakali nějakou techniku a v ní jsou výborní. Ale s jinou technikou si neporadi ani náhodou. :-)

Psal jsem to obecně, třeba malíř, který maluje kubizmus. Dokázal by namalovat klasický potrét, krajinu, atd. Třeba jo, ale byl by průměrný portrétista. V kubizmu vyniká. Pochopili jste doufám kam mířím.

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 00:57

Pánové, sémanticky je termín stylotvorný jednoznačný.

Žádný prostor pro gramlavce, Říhy, porovnávačky se sportem, skladatelstvím a dalšími disciplínami, kytarové jenomtechniky, úchylky, výstřelky...

P.S. Maye nebo Santanu poznám hned jako kdokoliv jiný, Vaie jen cvičené ucho znalého muzikanta, a to ještě určitě ne kdykoliv... to je ten rozdíl o kterém píšu.

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 01:29

26:
Je to o preferencich.... :) Ja se nebojim priznat, ze Page jako kytaristu v podstate ani neuznavam, protoze se Zeppelinama hral dobre mozna tak ctyri roky a pak zasahuje demon alkohol a od ty doby se jeho kytara neda poslouchat skoro - ostatne, jak to Plant poznamenal (myslim prave narazce na tohle) - reunion Led Zeppelin v roce 2007 byl nejlepsim koncertem LZ od roku 1975. :) Napriklad se vubec neda divit, ze nikdy nesvolili k vydani jejich ostudy trapasu pruseru na Live Aidu - Plant sotva mluvi, natoz aby byl vubec schopen nejakyho zpevu (ale o nej tu ted nejde), Page ozralej pod obraz a to co predvede by zahral lip i kdejakej amater... Todle neni moje predstava "kytarovyho hrdiny".

Ke svymu Blackmorovi - podobnej pripad - jednu vec mu musim priznat - vlastni chybu dokaze pretvorit v prednost - kdyz chce. Jsou koncerty, kde hraje jak buh, jsou koncerty, kde nehraje nic. A bohuzel, tech druhych je taky obrovsky mnozstvi.

Tohle treba u Morse nezazijete - ten vam koncert nezkazi. :) Proto mam rad morsovsky DP vic, nez blackmorovsky - je tam to, co u Ritchieho nebylo - garance kvality, dat prachy za listek a premejslet nad tim, jak se kytarista vyspal a jestli ho nahodou nekdo neubytoval na pokoj s cislem obsahujicim trinactku apod.... Ja proste pozadavek, ze ten chlapek musi umet hrat a drzet si nejakou svoji minimalni uroven vystoupeni, neumim dat stranou. Kazdej sem tam neco pomrvi, prehmatne se apod. to beru, ale proste excesy predvadeny napr. Pagem i Blackmorem jsou trochu za hranou. :)

Ty upřednostňuješ čistě kytarovou dovednost, já stylotvornost. Ta je důležitější a přetrvá věky.
Samotnou techniku tvých dnešních gerojů časem stejně překonají generace dnešních děckek, a pak další a další, ještě nenarozených. Riffy a sóla Hendrixe, Pagea, Blackmorea, ale i Maye budou věčné, dalšími generacemi kytaristů nepřekonané, protože kytara už nikdy nebude mít tak masivní dopad na celé generace fanoušků jako v šedesátých a sedmdesátých létech...

26+28 Asi tak nějak nechápu co myslíš pod pojmem stylotvornost.
Pro mě stylotvornost znamená že posuneš něco někam dál, ale také jen v určitém směru. Že prostě nelítáš na 50 stran.
Já totiž vidím jen dvě věci. Skladatelský um, a na to se navazuje že to zahraješ (ale také nemusíš a zahraje ti to někdo jiný ve skupině viz Megadeth). Toto máš v hlavě.
A pak techniku hraní. Prostě bud ti prsty po pražcích lítají kam mají a nebo né. To máš dané tím jak ti narostly klouby a šlachy na ruce. Pokud ti narostly blbě tak rychlé sólo nezahraješ ani kdybys makal 25 hodin denně. K tomu se váže ještě pohybová pamět, tu také musíš mít. Bez toho se poslepu na určitý pražec netrefíš. Ta je v mozku.
A to nemluvíme o sluchu, předpokladem je že ho máš od pánaboha.

Zkus to tedy nějak ze své strany lépe popsat, co myslíš stylotvorností s tím co jsem ted napsal já.

Stylotvornost je schopnost vytvořit vlastní – i pro nekytaristy rozpoznatelný – kytarový styl, zvuk.

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 13:05

Jasně, ale tím nepopíráš to že dotyčný muže být technický horší kytarista jak studiový hráč, který pokud je špičkový, vypálí vše co mu pod ruku přijde.
A to jsem nezabředli do obliby používání hlavy+beden(komba) a snímacího mikrofonu, Protože ty určují barvu dost hodně.

Samozřejmě, že stylotvorný kytarista může být klidně povšechně technicky méně zručný než kdejaký námezdní studiový hráč. To jsem už ale taky psal, jsou to dvě kytarové "disciplíny".

Příkladem světově stylotvorného, a přitom ve vícero technických kytarových disciplínách průměrného hráče je Peter Green. Greenův tón se snažili bez úspěchu napodobit mnozí. Já osobně jej řadím mezi deset nejskvělejších bluesových kytaristů všech dob.

Vítězslav Štefl jeho hru popsal v Muzikusu takto: GREENŮV TÓN. Co na Greenovi muzikantsky hned upoutá, je zpěvnost jeho kytary - zvuk jde jakoby zevnitř jeho osobnosti. Dokáže z les paula dostat konkrétní tón, plný charakteristiky hutného mahagonu a svým instinktivním frázováním vytvořit skutečný hlas bílého bluesmana, umocněný jeho srdcem. Nikdo od té doby nedokázal vylíčit vnitřní smutek skladeb Need Your Love So Bad nebo Love That Burns takovým způsobem, jako on. Ten žalostný a toužebný hlas podbarvený typickými kytarovými liniemi dává náladu nejen Peterovým skladbám, ale vlastně i celé jeho cestě životem.

A zase sa nám sem vrátil ten stratený čtivý merhaut, ktorého sme mali (kedysi) tak radi ..., tak si to (chvíľku?) vychutnávajme ... :)

Jasně, ale to sedí i s tím co jsem napsal já. Tedy pokud vynecháme Řihu, kterého jsem tam hodil s jistou mírou ironie.
To mi říkal kamarád kytarista. Prostě ten tón vyrobíš prstama na hmatníku, na to nepotřebuješ žádné krabičky.

Já tedy více preferují skladatelské schopnosti a to i třeba v tom, zahrát sólo z cizí skladby s něčím navíc. Prostě rozvinout to. To jak tedy popisuješ stylotvornost je pro mě méně určujicí paramater..

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 17:12

I like Steve Howe :-)

Gilmour David nyšt?

A co Mike Oldfield? :)
www.youtube.com

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 22:34

Jó, Mike býval taky dobrej. Dávno tomu ....

38: pry toci rockove album...

Zrovna ted po G3 jsem premejslel ad AAAAA nej kytaristama, co me v duchu napadaj a tak nejak "cejtim povinnost" je videt a z tyhle kategorie mi chybi Gilmour, Burton (bohuzel nerealny), Bonamassa, Knopfler, J. Vaughan (taktez spis fikce :(), Gilbert a mozna Petrucci.... Vai, Clapton, B.B. King, Richards, Slash, Blackmore & Satriani & Morse (cela ta "nase" trojka), Iommi, May, Young, Rutherford, Norum, Barre - dik bohu si u nich muzu rict "splneno" a ze teda nekteri z nich jsou skutecne velikanskej zazitek. :)

Příspěvek naposledy editován 07.08. 2012 23:30

Gilmour rox!

Na mé návštěvě koncertu se Steve Howem bylo nejvíc surreální to prostředí. Aby takový legendární kytarista hrál v totálně zaplivaném kulturáku na kraji Plzně, kde se vystřídal s kapelami Alkehol a Harlej a kde nejde vyjít ven, aniž by člověk nešlápl do chcanek nebo na souložící dvojici... unbelievable.

Zde bych si dovolil souhlasit s Merhautem, také mám mnohem radši onu stylotvornost. Exhibice typu G3 jsou určené hlavně pro muzikanty, protože je to hodně o technice a trochu méně o skladbách, toť můj názor. Zažil jsem zatím jeden koncert Satrianiho asi před dvěma lety u nás, jeli jsme tehdy spolu se čtyřmi kytaristy/fanoušky. Zvuk se na naše poměry vyvedl, světla parádní, kapela šlapala a Satriani s přehledem exceloval. Všichni byli nadšení od začátku do konce a předháněli se pak v superlativech. Mě se hodně líbila asi polovina koncertu, zbytek však byl dost sterilní a nudný. Paradoxní situace, v té hudbě bylo všechno správně, stále však něco chybělo. A to mám jeho poslední sólovky, které tehdy zrovna propagoval, moc rád.

Můj favorit je určitě Brian, mám však i další oblíbence, na které nedám dopustit. Steve Hackett - někdejší kytarista Genesis. Vynikající, plačtivý tón Les Paula, inklinace k world music a klasické kytaře aneb "žádný experiment mi není cizí". Podle mě nejméně doceněný kytarista rocku. Alex Lifeson - kytarista Rush. Taktéž zvukový experimentátor, který však ani po 40ti letech hraní nezapře inspiraci The Who, Led Zeppelin a Hendrixe. Žádný rychloběžec, ale inteligentní spoluhráč, který slouží především písním a ne svému egu. Jako další osobní favority bych uvedl Roberta Frippa, Davida Gilmoura a George Harrisona. Ze současných doporučuji výtečnou (a lehce šílenou) zpívající kytaristku Annie Clark z kapely St. Vincent, která mnohdy doslova boří představy tom, jak by měla kytara znít...

Příspěvek naposledy editován 08.08. 2012 10:10

43:
Satriani - souhlasim, ze pusobi tak nejak...... takovym dojmem "podivejte se, hraju jak buh, a to vam musi stacit"... u Vaie je to spis takovej dojem "to, ze hraju, jak hraju, je jenom tak mimochodem".... Proto bych taky uz na Satrianiho asi nesel - cimz nesnizuju jeho umeni.... ale na Vaie pobezim pro listky okamzite. Satriani je proste mnohem studenejsi, cimz nerikam, ze ho to nebavi... Jenom proste u Vaie tech emoci vnimate nesrovnatelne vic - mozna i proto, ze hraje daleko dynamictejs - Steve v podstate v jedny skladbe zahral vetsi paletu stylu (teda aspon jak to na me jako na laika pusobilo!), nez Satriani za celej svuj set....

www.youtube.com

At mi nikdo nerika, ze takovejhle song se muze libit jenom muzikantum.... :)

Na koncertě dobrý, ale v autě by to asi letělo z okna.

46:
Proc? :D

Rád si vyslechnu na koncertě, když kytarista valí, je nálada kolem, ale přeci jenom toto už je mimo můj vkus a když není ta atmosféra koncertu tak mě to neosloví.